Měl jsem již několikrát možnost osobně zažít metodické výstupy jednoho z mých vzorů pro výchovu mladých volejbalistů z Českého Krumlova. Je to skromný člověk s pokorou, přitom studnice praktických zkušeností z práce s mládeží.

A proto se v tomto nelehkém období podělit s vámi o jeho osobní názory, jak bojovat s letargií, odevzdáním se a poraženectvím...

„Poslední týdny opravdu nejsou zlaté časy sportu. Pro každého trenéra je nekončící posloupnost dalších a dalších zákazů jistě jednou z nejhorších nočních můr, jakou si stejně jako já nejspíš ani neuměl představit. Za sebe mohu říct, že se na kolena dostanu s každým novým nařízením. Tři dni pracujeme na tréninkovém plánu, abychom podle něj zvládli dvě odpoledne a je tu nařízení nové. A my můžeme začít znovu. Nejprve ven, pak do deseti osob a nyní přes šest ke dvěma. Míň to snad ani nejde. Pořád jsme ještě lidé, a lidskou bytost z nás mimo jiné dělá pospolitost.

S postupujícím časem určitě roste počet trenérů, kteří již řekli své „končíme, počkáme na návrat k normálnímu životu“. Ale já jsem si našel hned několik důvodů proč pokračovat a hledat nové způsoby trénování. V první řadě je to nadšení hráčů a jejich odhodlání pokračovat. Že mladí nemají rádi antuku? Že jim vadí chladno a těžký, vlhký míč? Všechno jde stranou, jen když bude trénink. Dále musím konstatovat, že v nových podmínkách objevuji spousty podnětů, na které bych ve skleníku tělocvičny nikdy nenarazil. Také už vím, že volejbalový trénink na antuce ve druhé polovině října nejen není utopie, ale naopak na výsost přínosný počin.

A ještě je tu jeden moment. Někde hluboko uvnitř tuto zarputilost vnímám jako odboj. Nikoli proti vládě a jejím nařízením. To je její boj a její odpovědnost, a já jsem dalek toho, kádrovat ji za způsob, kterým tento boj vede. Já vedu svůj odboj proti letargii, odevzdání se a poraženectví. Učíme přece volejbal, a to je hra, ve které jde o souboj dvou družstev. V tomto boji vedle nezbytné fyzické vyspělosti a dobře zvládnuté technicky, je k vítězství nutná i vysoká úroveň morálně volních vlastností. A já tady hned dopředu řadím nevzdávat se. Nevzdávat se a hledat způsoby jak dál.

Tudíž pro mě ještě nepřišel ten čas“. nepřišel čas to vzdát“

Oldřich Záhoř
Český Krumlov